Úvodem

Proč se s nimi bavím? Proč se vrhám do diskuze, když má jen jeden možný konec (ve třech základních provedeních)? Proč se snažím používat argumenty na někoho, kdo nic slyšet nechce?

Přesto bych nerad paušalizoval běžné lidi, kteří (jak sami rádi praví) zkrátka mají názor, a to zdaleka ne jen na hromadnou dopravu v Praze. A přejděme tedy k tomu, kdo a co mě motivovalo tento blog začít. 

Nejsem dopravní inženýr. Nejsem řidič ničeho hromadného a i za volantem běžného automobilu jsem seděl několikrát v životě. A přesto, tak jako mnozí jsem již v dětství podlehl jistému kouzlu jistého systému a živého organismu v jednom. Když na něj člověk kouká příliš zblízka, může vidět často jen bláto, hluk, nepříjemné čekání na zastávce a další nepříjemnosti. Čili moje akademické vzdělání končí třemi dobrovolnými semestry předmětů Doprava, Logistika a City logistika - dál to již bylo na sebestudiu.

Když od pohledu běžného cestujícího (v hantýrce řidičů tzv. "kaštana") podstoupíme a podíváme se zdálky, náhle vidíme, jak navzdory neduhům vše do sebe krásně zapadá, navazuje na sebe a doplňuje se jako symfonie z období, kdy začaly vznikat složité skladby, které běžný posluchač sotva pochopí na první poslech.

A proto chápu a musím chápat i pohled běžného člověka, který se nějak chce ráno dostat do práce a přes veškeré denní starosti má sotva prostor na jistý nadhled. Stejně tak i já jsem běžným člověkem v tisících jiných oblastech všedního dne, na které nemám čas je studovat a ani vzdělání.

A proto nikdy nebudu oponovat svému lékaři větou začínající slovy "jenže já mám ale pocit" nebo mu sdělovat, že mám právo na názor. A pokud někdo bude takto oponovat mně, odpovím mu a to z jediného důvodu - čtou to ostatní.

Tento blog se pokusí dát odpověď na různé jednoduché názory, na které narážím denně a už dávno mě přestaly rozčilovat. Namátkou vezměme:

• "Bus je levnější než tramvaj, se nemusej kopat koleje a se dá koupit za míň",
• "Přece už tam jezdí metro, ne",
• "To se dá dojít pěšky",
• "Je to jenom naše věc, protože tady bydlíme",
• "My máme ale právo na názor a tady je petice",
• "Všechno je to totální hovadina", 
• "Neznám nikoho, kdo by potřeboval jezdit z Bohnic do Dejvic".

Snaha těmto lidem na podoné výroky slušně odpovědět, poptávat argumenty a dodávat jim odkazy na příslušné české i světové studie paradoxně často vzbuzuje mnohem větší emoce než reakce, která by stála řekněme na stejné úrovni. I přesto zůstávám demokratem a říkám - odmítněte si cokoli a ať vás město klidně poslechne. Ovšem počítejte s tím, že má město na MHD jen jeden rozpočet a je financován i z vašich daní, čili v konečném důsledku pouze vytvoříte tlak na vyšší jízdné nebo horší dopravu ve městě.

Následující články se budou věnovat různým kombinacím více či méně relevantních "argumentů lidu" a různých aspektů pražské MHD, především zavádění nových spojení.